Blog & Média
Knihy na předpis? Čtení pro radost? Ano a mnohem víc…
čtení & psaní nejen o terapii čtením & psaním
Česko má své „Go All In“: Jsem ambasadorkou kampaně Čti za nároďák!
Blog & Média Veroniky Fiedlerové | 23. 4. 2026
Zapomínání zanechává stopy
LinkedIn Veroniky Fiedlerové | 5. 4. 2026 | Rezonance narativní biblioterapie 1
Pro mě beletrie nemá smysl. Dočtu knížku a za týden nevím, o čem byla. A tak když už mám čas, čtu raději něco, co potřebuji do práce. … Možná nejčastější důvod, proč nakonec dáme přednost něčemu jinému před beletrií. Čtení jako další položka na seznamu úkolů přinášející okamžitý zisk. Pocit volby, která má v danou chvíli větší smysl a hmatatelný užitek.
Ale má to háček. I zapomínání zanechává stopy. Filosof Konrad Paul Liessmann připomíná, že knihy, jejichž obsah jsme zapomněli, se zásadně liší od těch, které jsme nepřečetli. A že každý zapomínáme jinak a něco jiného.
Děj se sice rozplyne a jména postav zmizí, ale v naší mysli zůstává hlubší otisk. Může to být nálada, obraz nebo jediná věta, u které jsme se při čtení zastavili. Právě tyto fragmenty bývají často důležitější než cokoliv, co bychom dokázali převyprávět. Každá přečtená kniha, tedy i ta zdánlivě zapomenutá, v nás buduje vnitřní prostor, onu interioritu, jak ji nazývá neurověda. Je to tichý pokoj, kam se lze kdykoliv vrátit, i když už přesně nevíme, jak vypadal. Důležité je, že existuje.
I proto vnímám hluboké čtení jako akt odporu vůči tempu a povrchnosti současnosti. Je to rozhodnutí, že náš vnitřní svět má hodnotu sám o sobě, protože buduje naše vnitřní útočiště, nikoliv jen zásobárnu dat pro výkon.
Znáte to? Děj nebo jména hlavních postav si stěží vybavíte, a přesto víte, že to byl text, který vás proměnil?
~ ~ ~ Procházím mezinárodním programem, kde se potkává literatura, psychologie a narativní práce s identitou způsobem, který je praktický i hluboce osobní. Některé myšlenky z této cesty si sem odložím. Jako občasné vhledy do toho, jak přemýšlím o čtení, příbězích a psychologické podpoře. ~ ~ ~
Británie čte. A my?
LinkedIn Veroniky Fiedlerové | 19. 1. – 20. 2. 2026 | 9dílná série o tom, jak Británie bojuje za čtení
National Year of Reading 2026. Go All In. Královna Camilla. Premier League. J. K. Rowling. Richard Osman. Joe Wicks. Miliony liber. 100 000 dobrovolníků. Podobné problémy se čtenářstvím. Radikálně odlišné přístupy. My mlčíme.
9 příspěvků, 3 týdny → Jak to dělají oni → Jak to (ne)děláme my → Co potřebujeme změnit
Sledujte. Sdílejte. A možná se něco změní.
#1 Jak vypadá kampaň, když to stát myslí vážně
Zahájení National Year of Reading 2026 proběhlo na Emirates Stadium, domovském stadionu Arsenalu. Ne na tiskové konferenci na ministerstvu.
Přitom jde o oficiální iniciativu britské vlády a ministerstva školství, která chce podpořit lidi napříč celou společností v tom, aby se běžnou součástí jejich životů stalo čtení. A že to nejsou prázdná slova, je vidět na způsobu, jakým se kampaň rozbíhá a komunikuje. Nejen obsahem, ale i formou.
Go All In rozhodně nepůsobí jako povinná osvěta. Působí jako kulturní značka. Vizuální identita snese srovnání s komerčními kampaněmi. Sebevědomá, otevřená a současná. Barvy, typografie, rytmus sdělení. Styl, který je sympatický a uvěřitelný a podporuje hlavní myšlenku – vraťme čtení zpátky do hry jako přirozenou součást života.
A klíčové je i to, kde kampaň mluví. Nečeká, že si „za ní“ lidé přijdou. Jde tam, kde už jsou. Na fotbal. Na sociální sítě. Do běžného života.
Británie říká: „If you’re into it, read into it.“
My říkáme (nebo spíš „propisujeme“), že čtení je důležité. A pak čekáme, že se něco stane.
#2 Proč Británie nemluví o čtenářské gramotnosti, ale o čtení
V Británii se nemluví o čtenářské gramotnosti, ale o čtení. A není to jiné slovo pro totéž, ale jiný způsob, jak o tom přemýšlet.
Čtenářská gramotnost zahrnuje dovednosti, znalosti i vztah ke čtení. Británie se rozhodla postavit komunikaci právě na tom posledním, na vztahu. Bere vážně, že lidé čtou méně než dřív. Děti, dospívající i dospělí. A že problém není jen v dovednostech, ale hlavně v motivaci. Proto kampaň nestaví na apelech a tlaku směrem ke školám a rodičům, ale na změně mindsetu ve společnosti.
Pro Británii je čtení „the ultimate cheat code“ – chytrá a fungující zkratka k sobě, k druhým i k tomu, co nás zajímá. Čtení totiž dělá něco, co jiné věci neumí. Přirozeně dává porozumění, empatii a vhled. Posiluje zvídavost, soustředění a schopnost zastavit se.
Kampaň ukazuje, že čtení má své místo v každodenním životě, a to i v konkurenci nekonečného scrollování a fragmentované pozornosti. Odpoutává čtení od úzké vazby na školu a povinnosti a legitimizuje všechny formáty: komiksy, audioknihy, fanfikci.
A právě tohle je posun, kterého bychom si měli všímat.
A ještě něco – kampaň nemíří jen na děti a mladé. Týká se to totiž nás všech. Je snadné říkat, že dnešní mládež nečte. Ale čteme my dospělí?
#3 Když v Británii o čtení mluví fotbalistka, rapper, fitness guru ... i královna
Když v Británii o čtení mluví fotbalistka, rapper, fitness guru anebo královna, nejde jen o slavná jména. Jsou ambasadory kampaně, protože otevírají cestu k těm, kdo po knize běžně nesáhnou.
- Leah Williamson, fotbalistka, která přináší čtení do světa vrcholového sportu.
- Joe Wicks, fitness influencer se 4 miliony sledujících, který propojuje zdraví těla se zdravím mysli.
- George the Poet, rapper a básník, který přešel od rapu k poezii.
- Jack Edwards, BookToker, který ukazuje, že knihy můžou být stejně cool jako TikTok.
- Královna Camilla a její The Queen’s Reading Room, protože čtení není otázkou společenského postavení.
Čtení není vyhrazené jedné generaci ani jednomu typu lidí. Je pro každého. A tak i tváře kampaně Go All In jsou pestré. Pomáhají oslovit ty, kdo se čtením přestali nebo ani nezačali.
Výběr ambasadorů je tak další způsob, jakým Británie sděluje, že čtení není záležitost jen pro „knižní typy“. Ale naopak způsob, jak se propojit s ostatními a víc se ponořit do toho, co nás baví. Čtení jako přirozená součást sportu, fitness, popkultury nebo fandomů. Namísto scrollování, které přirozené jen vypadá.
Když o čtení mluví knižní svět, zůstane v knižním světě. Když o něm mluví celá společnost, má šanci stát se znovu přirozenou součástí našich životů.
#4 Proč se Británie rozhodla jednat
Více než čtvrtina britských dětí opouští základní školu bez odpovídající úrovně čtení. U dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí je to 40 %, u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami dokonce 59 %. Ale pro Británii nebyl alarmující jen slabý výkon, ale také to, jak málo dětí se cítí být čtenáři. Většina z nich se s touto rolí neidentifikuje. Čtení pro ně zůstává školní povinností, nikoliv přirozenou součástí toho, kým jsou.
To, jak o sobě děti přemýšlejí, přitom ovlivňuje jejich čtení víc než veškeré úsilí a tlak ve škole. Děti, které se vidí jako čtenáři, čtou samy od sebe víc, častěji a hlouběji. To, kým se cítí být, určuje to, co pak dělají. Identita zkrátka předchází chování.
Inspirativně s tím pracuje chystaný National Storytelling Week, do kterého se zapojí i Jeffrey Boakye. Jeffrey učitelům ukáže, jak to jde i jinak. Rozebrat s žáky text písně. Její rytmus, význam, příběh. Nechat je napsat vlastní a zažít tak sami sebe jako někoho, kdo s textem aktivně pracuje a má co říct. Dát dětem do ruky pero, mikrofon a prostor najít vlastní hlas a obsah – k vyprávění i ke čtení. Protože když zjistí, že samy dokážou příběh stvořit, možná přestanou ty „cizí“ míjet. Objeví se v jejich světě.
A je tu ještě jedna podstatná věc. Tento týden storytellingu není izolovaná série workshopů. Je to systémový nástroj. Británie totiž pochopila, že sebelepší jednorázové akce trend neotočí. Skutečnou změnu může přinést jen systematická podpora čtenářské identity dětí a dospívajících v prostředí, kde tráví nejvíc času.
#5 V PISA jsme ve srovnání s jinými zeměmi nad průměrem. Můžeme být tedy spokojení?
Proč Británie bije na poplach, i když má v mezinárodním srovnání PISA podobná čísla jako my? V posledním šetření čtenářské gramotnosti dosáhla Británie 494 bodů a Česká republika 489. Statisticky jsme si velmi blízko. Od roku 2018 se britský výsledek propadl o 10 bodů, ten český klesl o body dva. Zatímco u nás oficiální místa interpretují tuto relativní stabilitu jako úspěch našeho systému, Británie svůj výsledek vyhodnotila jako impuls k rozsáhlé národní misi.
Nezavírají totiž oči před tím, že průměrné skóre maskuje varovné trendy. Podíváme-li se pod povrch, zjistíme, že v obou zemích postrádá základní čtenářské dovednosti pro život zhruba pětina patnáctiletých. Zároveň výborné čtenářské úrovně dosahuje v Británii přes 10 % žáků, zatímco u nás necelých 7 %. Británie si uvědomuje, že právě tahle špička zdatných čtenářů je pro budoucnost země klíčová, ale bez pevného základu a vnitřní smysluplnosti čtení se i nadprůměrný výkon dříve či později vyčerpá.
Že jde skutečně o problém, ukazují data o klesající radosti ze čtení. V Británii zájem o čtení narazil na historické dno. Baví jen jednoho ze tří mladých lidí ve věku 8 až 18 let. I u nás obliba klesá. Mezi lety 2017 a 2021 se podíl nečtenářů ve věkové skupině 9 až 14 let zdvojnásobil ze 14 % na 28 %. A nic nenasvědčuje tomu, že by se tento trend v posledních letech zastavil.
Pokud chuť číst mizí už u devítiletých dětí, jaký vliv to bude mít na jejich myšlení a vzdělávání? Nemělo by nás to také děsit? V první třídě se s velkým úsilím a za nadšeného povzbuzování okolí naše děti naučily číst a do tří let jsme radost a vášeň tolika z nich ztratili.
Tento paradox – kdy slušný výkon v testování doprovází negativní vztah a nezájem – vidíme v Česku i jinde. Z dat šetření TIMSS vyplývá, že dvě třetiny českých žáků nemají rády matematiku. Patříme v tom k nejhorším v EU, přestože výsledky máme v mezinárodním srovnání i tady nadprůměrné.
V tomto kontextu je radostné sledovat iniciativu Matika Česku. Je to profesionálně postavený projekt s jasnou vizí – přitáhnout a podporovat kvalitní učitele, kteří umí pro matematiku inspirovat a nadchnout, a najít pro to udržitelné systémové řešení.
A pro mě je zároveň Matika Česku nadějí, že nakonec pochopíme, že totéž potřebuje i „ta druhá“ ze základních gramotností. Pokud totiž děti ztratí vnitřní důvod číst, přijdou o kapacitu pro kritickou reflexi, abstraktní myšlení, kreativitu i empatii. A bez schopnosti hlubokého čtení narazí v budoucnu na limity žel i ta nejlepší výuka STEM oborů.
Je strategické najít pro čtenářství stejnou energii a zdroje, jaké dnes prozíravě věnujeme technickým oborům. Ne pro čtení jako volnočasovou aktivitu, ale jako základní kognitivní infrastrukturu.
Británie to pochopila. National Year of Reading 2026 je investicí do budoucího úspěchu dětí. Ať už je jejich vášní fyzika nebo fantasy.
#6 Low-touch dobrovolnictví jako systémový hook britského přístupu
V Británii se můžete stát „National Year of Reading Championem“, i když čtení věnujete třeba jen dvacet minut denně. Je to jedna z mnoha rolí britské národní mise, která nabízí cestu každému. Jde o tzv. low-touch dobrovolnictví – maximálně nenáročné a flexibilní, nevyžadující odborné znalosti ani pevný rozvrh.
Tito dobrovolníci dostávají praktickou příručku a měsíční newslettery, vlastně takový kreativní manuál. Podněty pro drobné kroky, které pomáhají propojovat čtení v práci, doma nebo v komunitě. Příběhy ostatních jako inspiraci pro hledání vlastních cest, jak kolem sebe probouzet odvahu ke čtení a fantazii. Britský systém tak nenechává podporu čtenářství jen na školách, ale buduje síť vztahů, ve které dospělí věnují dětem i sobě navzájem exkluzivní pozornost.
Tato víra v sílu osobního impulsu není cizí ani nám. V Česku máme neuvěřitelnou energii „zespodu“.
Vidíme ji u jednotlivců, kteří zakládají čtenářské kluby ve školách a knihovnách. Sama jsem tu zkušenost zažila jako rodič, když jsem na škole své dcery iniciovala vznik klubu a vedla ho v tandemu s místní učitelkou. Ta proměna dětí, které v knížkách hledaly víc než jen splněný úkol, byla úžasná.
Vidíme ji u autorů jako Klára Smolíková, která křižuje republiku a provází děti i dospělé světem příběhů, komiksu i kritického myšlení a inspiruje je k vlastní tvorbě i hlubšímu vnímání textu.
Máme projekty jako Celé Česko čte dětem, Čtení pomáhá, Bookstart, Už jsem čtenář, Rosteme s knihou, Čtenářský metr, Mravenčí chůva, LiStOváNí a další.
Právě tyto iniciativy, které vyrostly z potřeby něco změnit, tvoří neformální síť, která u nás drží čtenářství nad vodou. A všechny v sobě mají onen organický low-touch přístup, jaký Británie kultivuje systémově. Lidé nehledají povinnosti ani formální školení. Hledají inspiraci, společenství, smysl a jednoduché podněty, jak čtení začlenit do každodenního života.
A že je i mezi dospělými hlad po impulsu ke čtení a čtenářské komunitě, ukazuje zdejší vlna nadšení kolem #načteno Michaely Losekoot. Tipy na to, co číst, a prostor pro společné sdílení a setkávání způsobily, že se mnozí po letech pustili s radostí do čtení.
V Česku nám nechybí lidé, kteří čtenářství věří. Chybí nám zájem oficiálních míst tento rozdrobený potenciál vnímat a systémově podpořit.
Zatímco se utěšujeme interpretacemi o „stabilitě“ výsledků, uniká nám podstata. Británie pochopila, že budoucnost země nestojí jen na technologiích, ale na lidech, kteří čtou.
#7 O britském doporučení pro screen time a ochraně prostoru pro čtení
V Londýně si otevřeně přiznali, že v souboji s „inženýry pozornosti“ nemůžou zůstat rodiče sami. Britská vláda proto v dubnu vydá historicky první „návod“ pro digitální rovnováhu dětí do pěti let. U malých dětí je nadměrný čas u obrazovek přímo spojen s horším rozvojem řeči a kognitivních funkcí. Cílem připravovaných pokynů není technologie zakázat, ale jasně ukázat, jak je používat, aby zůstalo dost místa pro to, na čem záleží. Algoritmus dítě mluvit ani číst nenaučí.
Lidský mozek je nastaven na učení skrze interakci. Sledování výrazů tváře, společné zpívání, rytmizace a mluvení jsou pro vývoj nenahraditelné. Britská strategie proto pracuje s logikou „vytlačování“ (crowding out). Pasivní sledování digitálního obsahu odčerpává čas pro společné čtení, povídání, hraní. Tedy činnosti, které v prvních 1000 dnech života budují citovou vazbu a emocionální stabilitu. Děti s vysokým screen timem ovládají o 12 % méně slov a čelí dvojnásobnému riziku behaviorálních problémů.
Zatímco rodičům stát podává pomocnou ruku, ke školám přistupuje razantněji. Britské školy se stávají phone-free zónami po celý den. Od ledna toto nově kontroluje školní inspekce a zahrnuje do hodnocení školy. Tlak se přenáší i na technologické firmy. Regulátor Ofcom může trestat platformy pokutami až do výše 10 % obratu za návykové prvky, které dětem berou prostor pro vlastní myšlenky (deficit samoty) a v konečném důsledku prohlubují jejich osamění.
Z pohledu čtenářství je tato obrana kognitivního prostoru zásadní. Čtení není hobby, je to „healthy habit“ srovnatelný s pravidelným pohybem nebo čištěním zubů. V roztříštěném digitálním světě zůstává kniha médiem, které nás učí hlubokému soustředění. Jde o strategickou investici do toho, co se nejspíš stane největší konkurenční výhodou.
Zatímco se u nás dál utěšujeme nákupy tabletů do škol, Británie pochopila, že skutečná gramotnost začíná tam, kde obrazovka zhasne a prostor dostane živý svět čtení a sdílení příběhů a pozornosti.
#8 Proč je hluboké čtení tak výživné ve srovnání s prázdnými kaloriemi digitální konzumace
Tak už i u nás vzbuzuje vášně debata o tom, zda dětem plošně zakázat sociální sítě. Je to legitimní pokus o vnější ochranu před algoritmy, které pohlcují naši mysl, vytvářejí závislost a slovy Jiřího Horáčka, šéfa Národního ústavu duševního zdraví, cíleně narušují „cyklus odměny“ a prožitky uspokojení? Rozhodně jde o důsledky, které bychom neměli brát na lehkou váhu.
Britská národní mise Go All In ale připomíná ještě něco jiného. Vnější ticho je teprve začátek. Pokud dětem sítě jen odepřeme, vytvoříme v jejich životě prázdný prostor. A ten bez vnitřní výbavy obsadí nuda a frustrace.
A právě tady potřebujeme čtení. To v mozku buduje onen VIP salónek mysli, něco, co neurověda nazývá interiorita. Schopnost ponořit se do vlastního vnitřního světa. Prostor, kde si obrazy, úsudky a významy vytváříme sami pomocí vlastní představivosti, nezávisle na vnějších stimulech a algoritmech. Marcel Proust to nazval „plodným zázrakem komunikace uprostřed samoty“.
Jenže má to háček. Tento vnitřní prostor nevznikne sám od sebe. Potřebuje znalostní rezervoár a vnitřně upevněná fakta. A žel právě tady má náš vzdělávací systém tendenci scházet z cesty.
Pod vlivem moderních trendů v didaktice je faktografické vědění vnímáno jako postradatelné nebo dokonce škodlivé, preferují se kompetence, umět si informace najít, hlavně žádné memorování. Podle filosofa Liessmanna jde o katastrofální pedagogický omyl. Proč? Bez pevných znalostních kotev v paměti není k čemu napojit nové informace. Je to jako pokus kácet strom informací holýma rukama, jak trefně glosuje Martin Roman. Neefektivní dřina, která vede jen ke kognitivní povrchnosti a ztrátě zájmu. Bez znalostí „v hlavě“ je těžké dveře do VIP salónku mysli otevřít.
Maryanne Wolfová, neurovědkyně zabývající se čtením, říká, že nás digitální kultura krmí „prázdnými kaloriemi“. Scrollování a reelsy přináší vlnu levného dopaminu, který rychle vyprchá a zanechává mysl hladovou a roztěkanou.
Čtení funguje opačně. Vrací nám „tiché oko“, schopnost soustředěně spočinout na textu namísto digitálního těkání. A funkčně nás chrání před tím, čemu se říká deficit samoty – paradox, kdy jsme sice nonstop připojeni, ale cítíme se osamělí, protože jsme ztratili schopnost být v klidu sami se sebou.
Cílem by tak nemělo být jen technologie omezit, ale rozvíjet u dětí biliterární mozek. Tedy dovednost vědomě přepínat mezi rychlým skenem informací a hlubokým ponořením do textu, kde dáváme mysli čas přemýšlet, propojovat a tvořit vlastní významy. Hluboké čtení totiž může vrátit schopnost vlastnit svůj vnitřní svět a uchovat si integritu myšlení.
#9 Dozrál čas jít i v Česku „all in“. Kdo se přidá?
Více než tři týdny jsem vás brala do světa, kde se o čtení nemluví s nechutí ve škole a šeptem v knihovnách, ale nahlas na fotbalových stadionech. Kde sportovní hvězdy, rappeři i královna budují sebevědomou kulturní značku a vláda aktivně chrání kognitivní prostor dětí. Série BritanieCteAmyTaky dnes končí, ale hlavní otázka zůstává. Jak zvrátit úpadek čtení v éře algoritmů a umělé inteligence?
Britům na tom záleží. A jejich mise Go All In by pro nás měla být inspirací.
→ Čtení musí být neodolatelné, nikoliv povinné. Británie sází na behaviorální vhled, podle kterého zapojení následuje až po relevanci. Nejdřív musíme čtení propojit se skutečnými zájmy a vášněmi dětí. A teprve skrze tento osobní význam budovat čtenářskou identitu. Protože vnitřní vědomí toho, kým se cítíme být, určuje naše následné chování. Pokud se dítě identifikuje jako „čtenář“, začne číst s radostí, častěji, hlouběji. → „If you’re into it, read into it.“
→ Je třeba skoncovat s iluzí o „externím mozku“. Věřit, že rozmanitost a fakta v paměti jsou zbytečná zátěž, protože „stejně to zapomenou“ a „co potřebují, si najdou na netu“, je velký omyl. Jak se říká v kybernetice, bez pevného znalostního základu je naše mysl jen prázdným terminálem připojeným ke cloudu. Sice s okamžitým přístupem k informacím, ale bez schopnosti jim skutečně rozumět, tvořit analogie, kriticky myslet.
→ Stát musí zajistit, aby vzdělávání vybavilo děti biliterálním mozkem. Tedy dovedností suverénně přepínat mezi rychlým digitálním skenem a hlubokým ponořením do textu. Je to ta nejúčinnější obrana před světem rozptylování a pasivního přijímání.
→ A přestat o čtení jen psát doporučení do dokumentů. Británie vytvořila širokou koalici ministerstva, byznysu a komunit. Budují školy bez telefonů, vydávají návody pro digitální rovnováhu a aktivizují celou společnost. Je to koordinovaný a systémový přístup, který má smysl. V Česku máme sice energii zespodu a skvělé iniciativy, ale chybí nám, aby stát tuto otázku vnímal jako národní prioritu.
Budoucnost nestojí na technologiích, které nás ovládají, ale na lidech, kteří ve své mysli dokážou udržet vnitřní VIP salónek, prostor pro nezávislé myšlení a představivost. Investujme do lidí a vztahů nad knihou. Hluboké čtení je totiž ten největší „ultimate cheat code“ pro život v nejistém světě.
Mansio blog | 31. 12. 2025 | předsevzetí, změna, terapie čtením, individuální psychologie
Přelom roku je zvláštní období. Ohlížíme se zpět, bilancujeme a zároveň se díváme dopředu. Vnímáme ostřeji, jak se náš život rozvrstvuje do toho, co bylo, co je a co bude. Někdy je to pohled náročný. Konce nám připomínají pomíjivost a zároveň probouzejí touhu po něčem trvalém, po smyslu, který přesahuje jednotlivé roky.
A právě tehdy často saháme po předsevzetích. Po příslibu, že příští rok bude jiný. Že my budeme jiní. Kolem Silvestra média zaplaví návody, jak předsevzetí správně formulovat, jak vydržet, jak se motivovat. Posilovny se plní nováčky, kteří si slíbili změnu. A o pár týdnů později začnou vycházet články o tom, proč odhodlání nefunguje a proč je lepší se do předsevzetí raději vůbec nepouštět. Nadšení rychle vyprchá, pachuť zklamání často zůstává.
V románu Půlnoční knihovna Matt Haig vypráví příběh, který s předsevzetími zdánlivě nesouvisí – a přesto tuto zkušenost výstižně zrcadlí. Hlavní hrdinka Nora Seedová v něm hledá „správnou verzi“ svého života. A její cesta odhaluje něco, co nám může pomoct lépe porozumět tomu, jak to s těmi předsevzetími vlastně je. … přečíst celý článek
Klára Smolíková | 8. 12. 2025 | newsletter, substack.com, komiks, čtenářství, dobré zprávy
„Píšu zřejmě poslední letošní newsletter, patnáctý, protože tři jsem poslala v mimořádných termínech. Zdá se však, že měsíční periodicita je tak akorát, pro mě i pro vás, odběratele. Informační obsah se na nás valí ze všech stran a v zahlcení snadno zanikají důležité i pozitivní zprávy. Tentokrát jsem se tedy rozhodla mapovat nadějné vyhlídky. ………
PIRLS: proč je čtenářská kultura klíčová
Doufám, že kampaň přitáhne nejen pozornost veřejnosti, ale především nastartuje systémové změny. Soustavná podpora a rozšiřování školní čtenářské kultury je jedním z doporučení, která zaznívají v Národní zprávě mezinárodního šetření PIRLS. Doporučuji podnětnou kapitolu Čtenářská kultura od Veroniky Fiedlerové, která vyšla jako součást publikace Inspirace pro rozvoj čtenářských dovedností PIRLS (ČŠI, 2023).
S Veronikou jsme se tradičně potkaly na brněnském Comic-Conu Junior. Přestože k podpoře čtenářství přistupujeme z odlišných profesních výchozích bodů, náramně si notujeme.
Jak Veronika připomíná, budovat čtenářskou kulturu neznamená spoléhat se na řadu nahodilých „zábavných“ aktivit, jednorázových projektů a propagačních akcí. Vyžaduje to plánování, dlouhodobost, vyhodnocování pokroku, znalost žáků i jejich čtenářských preferencí a především změnu myšlení.
Líbí se mi uvažování o pedagogických i nepedagogických pracovnících jako o „čtenářských influencerech“, kteří modelují pozitivní vztah ke čtení.
Doporučuji také rozhovor „Kdo necítí potěšení, nebude číst“, který s Veronikou Fidlerovou nedávno vedla pro Učitelské noviny 41-42/2025 Martina Plátová.
Podpora čtení pro radost
Sdílená radost ze čtení se totiž u dětí vytrácí. Čtení se stává individuální povinností a děti se spíš obávají, že selžou, takže na knihy často hledí s rostoucí nevraživostí a frustrací. Nemusí tomu tak ale být.
Úkolem školy není jen naučit číst, ale také vytvářet čtenářskou kulturu: aktivně podporovat čtení pro radost, umožnit čtení z vlastní vůle, ve volném čase, neorganizovaně a budovat atmosféru, v níž je čtení ceněnou, společně sdílenou činností.
Takové prostředí má sílu prorazit pomyslný skleněný strop. Vliv čtenářství je totiž podle výzkumů přibližně čtyřikrát větší než vliv vysokoškolského vzdělání rodičů. Navíc se pojí s vyšší sebeúctou, odolností i schopností zvládat obtížné situace. Knihy dokážou posílit pozitivní naladění i radost z každodenních drobností. Vše se zdroji a uvedenými výzkumy najdete ve zmíněném dokumentu. …“
Učitelské noviny | speciál 41-42/2025 | rozhovor Martiny Plátové s Veronikou Fiedlerovou | čtení pro radost, vzdělávací systém, terapie čtením
Mansio blog | 5. 11. 2025 | úzkost, stres, dospívající, terapie čtením, individuální psychologie
„V hlavě mi duní tak silně, že přestávám slyšet vlastní myšlenky. Popadám dech, snažím se dýchat rychleji a silněji, ale s každým nádechem mi připadá, že o kyslík přicházím.“
Takto popisuje úzkost Šarlota, literární postava z knihy Pilná jako včelka od Sáry Topinkové. Je to fikce. Emotivní příběh o porozumění, lásce a touze po dokonalosti. Ale její slova zní až bolestně povědomě. Protože vystihují to, co mnozí z nás potkávají každý den. Co slýcháme v našich pracovnách. O čem tušíme, že se děje v našich třídách. Příběhy tisíců dětí, které bojují s úzkostí a stresem.
Nejnovější monitoring duševního zdraví žáků devátých tříd Národního ústavu duševního zdraví přinesl znepokojivá zjištění. Více než třetina dětí trpí střední až těžkou úzkostí. Téměř 40 % vykazuje příznaky deprese. A více než polovina českých dětí neprožívá vysokou psychickou pohodu. Za těmito čísly se ale skrývají konkrétní děti. Možná je dobře znáte.
Může to být Matěj. Celý víkend se připravoval na prezentaci. Věnoval tomu čas, energii, pečlivost. Ale když má jít před třídu, ruce se mu třesou a hlas zadrhává. Nebo Tereza. Tráví přestávky zamčená na záchodě, protože neví, kam jinam jít. Skupinka holek, ke kterým by chtěla patřit, ji ignoruje. Nebo Jakub, který se snaží nevidět tátovo zklamání, když ho trenér zase nepostaví do základní pětky. A taky Eliška, studentka prvního ročníku vysněného víceletého gymnázia. Každé ráno ji rozbolí břicho a prosí mámu, aby nemusela do školy. … přečíst celý článek
Hospodářské noviny | 18. 8. 2025 | letní povídání s redaktorkou HN Markétou Hronovou
“ … Psycholožka Veronika Fiedlerová se zaměřuje na skupinu teenagerů a mladých dospělých od 13 let, kteří řeší problémy s dospíváním. A přes Národní centrum podpory nadání Invenio nabízí kurzy zaměřené na určité téma.“
„Kurzy nejsou určené jen pro nadané děti, ale hodí se pro všechny, kteří se potýkají s emočními potížemi, problémy se začleněním do kolektivu či s jinakostí nebo osamělostí.“
„Skrz beletrii, poezii nebo komiksy se klienti mohou na to, co prožívají, podívat z jiného pohledu, identifikují se třeba s hlavním hrdinou, pomůže jim to překonat situaci, kterou zrovna žijí. Po čtení přichází reflektivní psaní nebo průběžné konzultace. Obojí může probíhat i online.“
„Provázím klienta procesem sebereflexe a pomáhám přečtené propojovat s jeho životem, zkušeností. … Třeba píší dopis hlavní postavě, ale často pomáhá už jen to, že postava v knize pojmenuje věci, pro které neměli pojmenování. Zjišťují, že danou situací neprocházejí sami.“
Inspirace pro rozvoj čtenářských dovedností PIRLS | kap. 6, s. 139-158 | publikace ČŠI | čtení pro radost, vzdělávací systém, podpora čtenářství ve škole, inovace, změna mindsetu
webdesign & copywriting © Veronika Fiedlerová 2025-26 | obchodní podmínky | cookies | ochrana osobních údajů
Mgr. Veronika Fiedlerová *1978 | psycholožka a biblioterapeutka | FF MU Brno | terapie čtením je psychologická metoda, nikoli literární tvorba